Nad stádem koní
podkovy zvoní, zvoní.
Černý vůz vlečou
a slzy tečou. A já volám:
Tak neplač můj kamaráde,
náhoda je blbec, když krade.
Je tuhý jak veka
a řeka ho splaví.
Máme ho rádi, no tak có, tak có, tak có!
Vždycky si přál,
až bude popel, i s kytarou
vodou ať plavou,
jen žádný hotel s křížkem nad hlavou.
Až najdeš místo,
kde je ten pramen a kámen co praská,
budeš mít jisto, patří sem popel
a každá láska.
No tak có, tak có, tak có!
Nad stádem koní
podkovy zvoní, zvoní.
Černý vůz vlečou
a slzy tečou. A já šeptám:
Vysyp ten popel kamaráde
do bílé vody.
Vyhasnul kotel a náhoda je
štěstí od podkovy.
Vysyp ten popel kamaráde
do bílé vody.
Vyhasnul kotel a náhoda je
štěstí od podkovy.
Vysyp ten popel kamaráde
do bílé vody.
Vyhasnul kotel a náhoda je
štěstí od podkovy.
Vysyp ten popel kamaráde
do bílé vody.
Vyhasnul kotel a náhoda je
štěstí od podkovy.