Nad stádem koní podkovy zvoní, zvoní. Černý vůz vlečou a slzy tečou. A já volám: Tak neplač můj kamaráde, náhoda je blbec, když krade. Je tuhý jak veka a řeka ho splaví. Máme ho rádi, no tak có, tak có, tak có! Vždycky si přál, až bude popel, i s kytarou vodou ať plavou, jen žádný hotel s křížkem nad hlavou. Až najdeš místo, kde je ten pramen a kámen co praská, budeš mít jisto, patří sem popel a každá láska. No tak có, tak có, tak có! Nad stádem koní podkovy zvoní, zvoní. Černý vůz vlečou a slzy tečou. A já šeptám: Vysyp ten popel kamaráde do bílé vody. Vyhasnul kotel a náhoda je štěstí od podkovy. Vysyp ten popel kamaráde do bílé vody. Vyhasnul kotel a náhoda je štěstí od podkovy. Vysyp ten popel kamaráde do bílé vody. Vyhasnul kotel a náhoda je štěstí od podkovy. Vysyp ten popel kamaráde do bílé vody. Vyhasnul kotel a náhoda je štěstí od podkovy.