Usadil se mi prach na čaji
Jen tak mimochodem – téměř potají
Už jsem se nenapil – bylo mi líto
Rozbít tu mozaiku pavouků
Pustil jsem si Missu pastorale
A koukal z okna – hledal krále
Nic – jen Dvůr a jícny oken
A Měsíc zíval bledým okem
Kde jsem ztratil svýho krále?
V nemocnici nebo na bále?
Samý Amen Amen
a ve Dvoře je jenom kámen
Co se stalo s malým králem?
Žádná stopa žádný vzkaz
Jenom pára nad kanálem
Žít zas život nadoraz
A nespoléhat na obraz
Obraz lže a jen se vlní
Na něm král a bez brnění
Tak pij čaj s prachem
Do dalšího rozednění
Byla to doba uvědomování si věcí
a rozdílení důležitostí,
co je pro mne dobré a co ne.
A ptal jsem se:
"Když to všechno vydržím, bude mi líp?"
A ozývalo se:
"Samozřejmě, že ti bude líp!
" bude ti líp nebo každopádně
ti bude jinak a ještě třeba ti bude všelijak a rozhodně ti bude nějak
– nějak ti zkrátka bude…"
A to jsem potom usínal
do průsvitných snů.
S rukama nad hlavou,
jako bych padal z výšky.
Ze střechy.
Ale z jaké střechy?