Usadil se mi prach na čaji Jen tak mimochodem – téměř potají Už jsem se nenapil – bylo mi líto Rozbít tu mozaiku pavouků Pustil jsem si Missu pastorale A koukal z okna – hledal krále Nic – jen Dvůr a jícny oken A Měsíc zíval bledým okem Kde jsem ztratil svýho krále? V nemocnici nebo na bále? Samý Amen Amen a ve Dvoře je jenom kámen Co se stalo s malým králem? Žádná stopa žádný vzkaz Jenom pára nad kanálem Žít zas život nadoraz A nespoléhat na obraz Obraz lže a jen se vlní Na něm král a bez brnění Tak pij čaj s prachem Do dalšího rozednění Byla to doba uvědomování si věcí a rozdílení důležitostí, co je pro mne dobré a co ne. A ptal jsem se: "Když to všechno vydržím, bude mi líp?" A ozývalo se: "Samozřejmě, že ti bude líp! " bude ti líp nebo každopádně ti bude jinak a ještě třeba ti bude všelijak a rozhodně ti bude nějak – nějak ti zkrátka bude…" A to jsem potom usínal do průsvitných snů. S rukama nad hlavou, jako bych padal z výšky. Ze střechy. Ale z jaké střechy?