Ale viděl jsem taky
rok chlístanců a sraženin
Rok zápachů a nevůní
Rok převařeného prádla
a chutě linolea
Rok moče a krve
Rok úsměvů dozadu
Rok nevěřících
Rok velkého údivu,
protože když jsem
opustil dům s okny,
vůbec nic jsem nechápal,
nerozumněl jsem lidem,
oč jim pořád jde?
Co vlastně dělají lidi?
Strkají se – předbíhají
Dávaj rady – pak se ptají
Láskyplní – neurvalí
Pořád něco zdá se tají
Vypadá to že si hrají
Ale oni to tak nevnímají
A že se tolik rádi mají
Občas někdo někoho zabije.
V tramvaji si dvě ženy vjely do vlasů
a jedna na druhou křičela:
"Za život si nic nekoupíš,
ty čůzo! Hahaha…"
Kde jsem měl vzít odvahu
a potom i chuť někomu říct,
že to stojí za to?
Že to opravdu stojí za to?
Vždyť by si mysleli,
že jsem se z bolesti pomát...
A taky že jsem se pomát
a zpíval jsem si doma
do podlahy: