Ale viděl jsem taky rok chlístanců a sraženin Rok zápachů a nevůní Rok převařeného prádla a chutě linolea Rok moče a krve Rok úsměvů dozadu Rok nevěřících Rok velkého údivu, protože když jsem opustil dům s okny, vůbec nic jsem nechápal, nerozumněl jsem lidem, oč jim pořád jde? Co vlastně dělají lidi? Strkají se – předbíhají Dávaj rady – pak se ptají Láskyplní – neurvalí Pořád něco zdá se tají Vypadá to že si hrají Ale oni to tak nevnímají A že se tolik rádi mají Občas někdo někoho zabije. V tramvaji si dvě ženy vjely do vlasů a jedna na druhou křičela: "Za život si nic nekoupíš, ty čůzo! Hahaha…" Kde jsem měl vzít odvahu a potom i chuť někomu říct, že to stojí za to? Že to opravdu stojí za to? Vždyť by si mysleli, že jsem se z bolesti pomát... A taky že jsem se pomát a zpíval jsem si doma do podlahy: