U tebe teplo je, ach, to by se to spalo
Hluboko do prachu ponořil bych se rád
Z lítosti lijáků by tiše odkrápalo
Vše nahé na těle, ten zubožený akt
Oslepnout do světla v utuchajícím zpěvu!
Cítím již na patře sám samet samoty
Který mě opíjí a volá na prodlevu
Aby se nebála a vešla do noty
Být mrtev, nikomu nenáležet
Neslyšet dupání, nemyslet, necítit
Být mrtev, se sebou jen nevýslovně ležet
Být navždy připraven, být dokončen a mít
Mít, aspoň to, aspoň to nejvěrnější
Svou volnou nicotu, snít, že se rozkládá
Na krásné kostečky, být sám, být zamlklejší
Být přesně uprostřed, být čas, být zahrada
Být mrtev pro ženy, být mrtev pro přátele
Být mrtev pro úzkost, být mrtev pro mrtvé
Být, ano, takto být, tak úplně a cele
A neviděti nic
Ach tolik tepla máš, u tebe by se spalo
Hluboko do prachu rád bych se ponořil
Z lítosti lijáků by tiše odkrápalo
Štěstí, jež trpělo pro neviděný cíl