U tebe teplo je, ach, to by se to spalo Hluboko do prachu ponořil bych se rád Z lítosti lijáků by tiše odkrápalo Vše nahé na těle, ten zubožený akt Oslepnout do světla v utuchajícím zpěvu! Cítím již na patře sám samet samoty Který mě opíjí a volá na prodlevu Aby se nebála a vešla do noty Být mrtev, nikomu nenáležet Neslyšet dupání, nemyslet, necítit Být mrtev, se sebou jen nevýslovně ležet Být navždy připraven, být dokončen a mít Mít, aspoň to, aspoň to nejvěrnější Svou volnou nicotu, snít, že se rozkládá Na krásné kostečky, být sám, být zamlklejší Být přesně uprostřed, být čas, být zahrada Být mrtev pro ženy, být mrtev pro přátele Být mrtev pro úzkost, být mrtev pro mrtvé Být, ano, takto být, tak úplně a cele A neviděti nic Ach tolik tepla máš, u tebe by se spalo Hluboko do prachu rád bych se ponořil Z lítosti lijáků by tiše odkrápalo Štěstí, jež trpělo pro neviděný cíl