Můžu psát v každým dopise
Zprávu svou tajnou řečí
Psát dál že, tady jsem
Zkoušíš to nečíst
Chceš-li nepoznej mě
Stejně dál v tobě budu žít
Budu v každý řádce
Hřát se v žáru přízně tvý
Jsem to, co budeš z mýho románu číst
To co, v něm ti zjevím
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst
Co směr tvůj změní
Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš?
Já budu radši tón co tu zní a zní
I když o něm už nevíš
Budu psát v každým dopise
Zprávu svou řečí tajnou
Ať ví, že tady jsem
Stejně máš mě přečtenou
Ať můžem jen krátce znát se
Zůstanu napořád
I když zmizíš v dálce
Dál se v tobě budu hřát
Jsem to, co budeš z mýho románu číst
To co, v něm ti zjevím
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst
Co směr tvůj změní
Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš?
Já budu radši tón co tu zní a zní
I když o něm už nevíš
Až na vzdory frázím
Vezme čas, co má vzít
A všeho, nač sázíš
Budeš chtít se vzdát
I tam za tou hrází
Stejně píseň má znít bude dál
Jsem to, co budeš z mýho románu číst
To co, v něm ti zjevím
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst
Co směr tvůj změní
Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš?
Já budu radši tón co tu zní a zní
I když o něm už nevíš