Můžu psát v každým dopise Zprávu svou tajnou řečí Psát dál že, tady jsem Zkoušíš to nečíst Chceš-li nepoznej mě Stejně dál v tobě budu žít Budu v každý řádce Hřát se v žáru přízně tvý Jsem to, co budeš z mýho románu číst To co, v něm ti zjevím Jsem kresba na mapách jen bílejch míst Co směr tvůj změní Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš? Já budu radši tón co tu zní a zní I když o něm už nevíš Budu psát v každým dopise Zprávu svou řečí tajnou Ať ví, že tady jsem Stejně máš mě přečtenou Ať můžem jen krátce znát se Zůstanu napořád I když zmizíš v dálce Dál se v tobě budu hřát Jsem to, co budeš z mýho románu číst To co, v něm ti zjevím Jsem kresba na mapách jen bílejch míst Co směr tvůj změní Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš? Já budu radši tón co tu zní a zní I když o něm už nevíš Až na vzdory frázím Vezme čas, co má vzít A všeho, nač sázíš Budeš chtít se vzdát I tam za tou hrází Stejně píseň má znít bude dál Jsem to, co budeš z mýho románu číst To co, v něm ti zjevím Jsem kresba na mapách jen bílejch míst Co směr tvůj změní Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš? Já budu radši tón co tu zní a zní I když o něm už nevíš