To mé já kontra básník
Za nocí a rán
Spoléhá, když se zasní,
Že básník víc je sám.
Nemoudří ve svých arénách,
Básník a s ním mé malé já
Pak odpočívají
V tichu zvláštním,
Co se v příští chvíli rozpadá.
To mé já kontra básník
Usíná na vážkách,
Jak lehký být, přeobratný
Služebník i pán.
Zatouží na svých galérách
Básník a s ním mé drzé já
A výsledkem je smích,
Tichý, zvláštní,
Když zamíří přídí k zahradám.
Tápou ve znaménkách a ve značkách,
Váha slova nízká je rozmačká,
Vysíláním volání básník víly nadhání
- já je sráží.
My se v příští chvíli rozpadá,
Mise v příští chvíli rozpadá se nám,
My se bíle
Tříští.