To mé já kontra básník Za nocí a rán Spoléhá, když se zasní, Že básník víc je sám. Nemoudří ve svých arénách, Básník a s ním mé malé já Pak odpočívají V tichu zvláštním, Co se v příští chvíli rozpadá. To mé já kontra básník Usíná na vážkách, Jak lehký být, přeobratný Služebník i pán. Zatouží na svých galérách Básník a s ním mé drzé já A výsledkem je smích, Tichý, zvláštní, Když zamíří přídí k zahradám. Tápou ve znaménkách a ve značkách, Váha slova nízká je rozmačká, Vysíláním volání básník víly nadhání - já je sráží. My se v příští chvíli rozpadá, Mise v příští chvíli rozpadá se nám, My se bíle Tříští.