Když mám splín, přečtu si Kafku, to mě vždycky pobaví! Otevřu knihu, kde má hlavu? Aha, opatrně, tady v záhlaví. Co teď s tím, když jsem tak sám, Assissi pár kapitol nakrouhám zálivku mám, náladu a lá Zlatá ulička si teď vychutnám. Kafkova Praha je proces plný divných kouzel, useknu ze dveří zámek a hned vidím jak tam táta, hází po broukovi jabka a říkám si: Hoře, hoře, sám. Hoře, hoře, sám. Hoře, hoře, sám je Řehoř Samsa. S nikým se nestýká, procitá sám v šedi u okna k ránu. Nic se ho netýká, kromě činže a pár zmařených plánů. Nikoho nevídá, sleduje Knížáka, jak říká "Já!" Nikoho nepíchá, jen svou vlastní sestru a to jen když mu dá, Kafkova Praha je Proces plný divných kouzel, seknu ze dveří zámek a hned vidím jak tam táta, hází po broukovi jabka. A je mi fajn...