Jsem tady a svět mi nějak nevoní ve spleti vkusných řečových ornamentů se opravdu necítím v žilách mám písek a v hrudníku přesýpací hodiny dech je zadržen na čtyřicet osm hodin ryje z dlouhé chvíle dráhy do vápna pár much si s ním zatancuje v turbulencích nepříčetnost je relativní dopokavad jim neutrhne křídla a náhradou nenafoukne pár malých bublin než bude dech propuštěn, provedu hladovku po své zahradě mám ji jak jsem řek: Protože mi svět nevoní. Oddáme se aromatické, vášnivé, mnohohlasné jinak poměrně bezpečné souloži zbydou vonné křeče, dočasné, neškodné, jako otok po kousnutí hovadem... jako otok po kousnutí hovadem... jako otok... Mám zahradu sprostou a zvrácenou, pár vzácných exemplářů: zvonky ženských hlasů černobílé chrochty takové zeminou tajené cibule propojené rozsáhlou organizovanou sítí kořenů, hnojím je drcenou slibnou budoucností křehké obojpohlavní vzácnosti – a ctnosti plovoucí to květy pro jistotu na zamrzlém jezírku neřestné pohledy v žilnatých bledých květináčích, bez péče nepřežijí časté útoky plevelných sebezpytců svědomných rychlé popínavky! Omotají oběť vymáčknou květ vydýchají pyl vyždímají zem Pro změnu probíhá rekonstrukce mojí lebky zevnitř, vrtačky po desáté hodině, deratizace...katastrofa...mozkovna už praskala smíchy ve švech a kino za očima mělo malou návštěvnost všechno se musí změnit "To je život," řekne potom změna na premiéře nádražního p**na jakákoliv podobnost je čistě náhodná osoby i děj je smyšlený. Večer v nonstopu pro zasvěcenou spodinu vypadne proud změna je krásná! A co oči nevidí... Vezmu ji lahví po hlavě a po čichu mezi střepy zezadu! Lahví po hlavě. Po čichu mezi střepy zezadu. Lahví po hlavě. Po čichu mezi střepy zezadu. Lahví.