Umbrtka - Generální Úřad Pro Tmu lyrics
Živí mě tma Potažmo úřad, kde je vážena A do nějž denně docházím Už za tmy Ozubené zdi a beton bez oken Kde v chodbách voní savo, kovral Poleptaný křen, tuhnoucí krev A noční pražce, plísně knihoven Ty chodby denně opouštím Až za tmy Po zrnech a po slzách Tma dobývána z dřevních lednic Chromých cihel, osiřelých Zahrad, kafí, dopisů a per Z podpaží polednic Či z podzimního asfaltu A zatravněných švů Komínů putujících Polapených do ostnatých sítí Z oblak jílovitých tma těžena Proudovými rypadly Zřím jejich křídla vyplňovat nebe A z nich olejnatý pel Jak něžně na jabloně sedá Velmi bedlivě tma odbírána Z nádorů ve tvaru těla Z rozsudků a zpod omítek A zpod spodních vod Ve sklepech zaslepených domů Chorálovým zpěvem chorých zářivek Zní laboratoř, kde hledáme zdroje tmy Dostupné pro všechny I pro sluneční národy Na něž ji z výše shazovat se sluší V rámci umanutární pomoci Proti jejich vůli a pro jejich dobro A když kopáči či poustevníci Natrefí na netušená ložiska Chystáme výjezdy A zřizujeme doly, kam se plouží Staří lidé, koně, stroje věčně lopotit Pak z jejich očí, nozder Potu louží, prašných turbín a polovic plic Setřeme další tmu -- to propastné nic Jež bludně hloubí Generální úřad pro tmu Přidružený ústav pro stín Líheň pravdy, výspa vědy Místo radostí a hostin V kantýně čpí lančmít zdarma Podzemní, a proto bledý Zapařená morku varna Co zbude, se zamrazí Neplýtvat a plnit plány Spravedlivě měřit postih Vypnout v rámech bezpečnostních Nebezpečné obrazy Stěny dělem omývány Z mračen stažen stříbra lem Výdej černé svatozáře Na základě formuláře M Nevím, kdy jsem nastoupil Dveře kanceláře nesou však mé jméno Před jménem se překlápějí Pevné listy funkcí, úloh V souladu s tím na ramenou Střídají se výložky A divné tváře V kalných odrazech mé tváře Strany pracovního kalendáře Nečitelné pragotrony Nedívám se na ně zblízka Není, co tím získat Po své složce slušný člověk nepátrá Vždyť práci dělám pro práci A pro tmu Vím hodně o tmě A tma hodně o mně Proto sem patřím Říkám to skromně A jsem si povinně jistý Nesmírně si cením Přísné důvěry svých nadřízených A důvěrné nemluvnosti kolegů A zaměstnaneckých výhod Z nichž tou nejvyšší je dar Ampule zahuštěné tmy Pro rychlou spásu před sluncem Před jeho náznaky A nevhodnými myšlenkami Které svůdně bolí Už léta ji nevyndávám z úst Skřípu o ni zuby Omývám ji alkoholy Jezdím po ní jazykem To neustálé pnutí Před konečných prokousnutím Stalo se mi čímsi jako klidem Kdykoli křičí člověk ze spaní Křičí tmu Proto s ním v místnosti Jsou vždy vyslanci úřadu Již skryti v koutě potají Tmu hodnotí a jímají Sám často bývám v jejich řadách Sám též čím dál častěji je zahlédnu Ve chvílích náhlých probuzení Do tmy Generální úřad pro tmu Tuhou tepnu světla protnu V sobě střepem zrcadlovým Kdo ví, co ještě se dovím Z potřeby tmě vyhovět A z potřeby tmu nezradit A z potřeby tmu naplnit Tmu dýchat, kašlat, polykat Tmou prolít rány rodných vad Být rozechvělým svědkem chvil Kdy spady zpod se noří nad A tmu snad také ovládat A zadusit jí všechna "snad" A z potřeby tmu upotřebit Z potřeby tmu konejšit A z potřeby tmu pochopit Tmu živím