Vidím troleje, táhnou se ulicí Zrak okouzluje žulové dláždění Mlží se vize mé, siluety vozidel Sen i skutečnost, zátiší dojemné Prach ve tvářích dělníků a jejich dnů Vzpomínky povstávají, vytékají na povrch Symbolem starých snů jsou vody mých světů Chladná černá nádraží vždy terčem cest Musím jít šedou ulicí Jen staré domy kolem Jediný lesk, ketrý spatřím Je obraz lamp ve dlažbě Za jemného deště je Každá krůpěj skvostem Line se všude chlad Ze sklepů a z chodeb Za městem šedá stráň Nad ní na kopci točna Dunění tramvají zní Pod opadaným stromem To jsou ta místa Vize černých alejí Siluety ve městě Každé noci spatřuji Druhá tvář mnou oboustranně proniká Vnitřní a vnější vlaky, špína a její pravda Zakrytá stěna práce čeká na svůj den Vedou k ní koleje, pražce, zhmotňuje můj sen