Umbrtka - Šedá Jízda lyrics

V ulicích, ve kterých staroba páchne Syrově a mámivě Potkávám jezdce v mračnech prachu Mračnech, která víří a jimiž jsou sami protkáni Na prahu záměstí dřevnatí stroje, zatajen je jejich dech V podchodech a průchodech, tvořených plísní omítky a ozvěnou V bahně lesních, polních cest, tak plném kořenů a šeptaného ticha Tam všude vidím ty šedé obrysy Kráčím po jejich stopách A jako bych šel po spirále o několika středech Topím se v bolesti a pokrouceném mrazu pustých zákoutí Aniž bych v sobě nacházel touhu chytati se stébel Zvířata prchají nocí, nikoliv snad přede mnou Bez jakékoli prosby na rtech Když projíždí šedá jízda vyhaslými továrnami Začne v pecích znovu zpívat oheň Je to zvláštní píseň, neboť plamen cítí Že již není skutečným Že je pouhou vzpomínkou, odrazem, snem Jedou tryskem, však zapouzdřena je v nich pomalost Procítěná pomalost Místo nehtů mají Žluté listy bříz Jimiž v táhlých pohybech Otvírají těla kolemjdoucích A v očích tehdy mají pohled těch, kdo hledají Za hranicemi naděje Pak v příbytcích, do nichž nebyli zváni Stelou kolébky chvojím Aby tyto později lépe hořely Tak jako oni naslouchám zdem a letokruhům Šeptají o vyživující zkáze Teprve ve zmaru vše srůstá Dřevo - beton - déšť Cihla - hlína - ocel Teprve ve zmaru se schází Každé místo šedou jízdou navštívené se rozechvěje Neboť si vzpomene, že skrze něj promlouvá mohutnost města.Pozoruji dům, kterak se učí hroutit se do sebe samého A hladká maska potměšilá, kterou si síla kdysi nasadila Aby její tvář čelila bodavým dotekům Ta maska, jež, věrna svému výrazu Potají vrostla do masa Stává se zvláštně novou Krásnou krajinou, V níž smutek nachází útočiště Jejich kroky mne dovedly doprostřed asfaltové pláně Poklekám u zkalené tůně potažené suchým listím Cítím tupé údery v lůně města Hleď, na hladině tančí stín Vykácených alejí, rozmetaných domů a vyvrácených bran Hleď - už nikdy docela se nevyspím Mé snění proplétá se s bezčasím všedních poutí Hleď - listopad již vykoval Z korun stromů černé drápy; nechť připnuty jsou mokrou travou k mým zápěstím! Vysoko nade mnou nepozorovaně vlaje potrhaná zástava Opět potkávám ty jezdce Jejich tváře Nikoli nepodobné mé Voda z tůně chutná po dešti Oleji a zasmušilé válce A v továrnách i zavřených a zmizelých Stroje zuřivě pracují A plamen se rozezpívá Na jediný okamžik; Rány sílí, když síla obdivuje svraštělé kmeny Ve stinných zahradách; Hledím na své dlaně Zatímco šedá jízda jede oblohou