Umbrtka - Poslední Komín lyrics

Nad prašnou pustinou se cihla s cihlou snoubí do líbezných tvarů Podzimní vítr naposledy objímá svojí duší desetihran tmavě rudého těla, jehož svislý majestát panoval nad zašedlými budovami továren Byla chrámem práce, byla zahradou Čas plynul, načež nabyl odp**ných barev Ruce těchto barev pak trhaly kusy vznešených zděných a ocelových staveb Poté, co oblak prachu usnul, paprsky zhouby pronikly přes kontury zděných skulptur a odp**nou pronikavou dotěrností okusovaly jejich hrany, krátily jejich stíny a vysušovaly smutné strouhy kalné vody ve výmolech paměti Ni lidem ni ptákům dnes neslouží pomník zašlého času Jak hrozící prst k nebi trčí poslední atribut staré továrny Vždy viditelnou nádherou bylo tělo komínu Ruce barev odkryly i nahotu kotlů, kterou po jejich čas skrývaly stěny Z těch špinavých masívů lze i v jejich posledních chvílích číst slova Slova, jež dělníci v duších vyryta měli Slova teď z onoho místa jak pára unikají Kdo cíle své zhmotňuje V pod kotlem topení A touhy své upne k horké výhni Ruce své nechť zocelí si tvrdou prací A přikládá do vlídné tváře plamenů Nechodí v dom než směna skončí mu A nedává se k lenochům a zhýralcům Duch svůj netopí v odpočinku Přikládej pomalu, však ne příliš pomalu Bys oko pece rudé zachoval Bys však palivem nekrachoval By tě pán práce vždy v přízni choval Slova jak pára se rozplývají Paprsky zhouby dokončují dílo Jediné, co paprsky nevysuší, jsou slzy v našich očích V nich je skutečný podzim