Dělník ráno přetrhl svůj sen Jeho dílna volá po šedé práci Člověk zarmouceně probuzen Ta noc nebyla bez emocí Za dveřmi domu krutý vládne mráz V led se mění šedé slzy Město je pokryté závojem krás Které však pramálo lidí má v duši Prochladlá tvář obyčejného dělníka Tak stejně nicotná jako tisíců dalších Nikdo z nich neví o mysli člověka Hlubší a divnější než pravda dnů všedních Za nocí těžké stroje ovládají snové vize Potemnělé budovy, chrámy a koleje Jsou náplní nitra, průmyslové práce Zas a zas ta stejná místa, jak za noci, tak za dne Prochladlou rukou když chopil se nářadí Šedý olej vtéká mezi prsty, staré a udředé Pánem je nad kovovými tvory, na dávné sny vzpomíná Kam všude mohou vést kroky, když člověk zadřímá