Umbrtka - Onen Večer lyrics

I. Kůň My v onen večer byli u koně V nitru jak na komínech ohně Náš prázdný bůh stál opodál Stál a ponuře on jedl prejt Pomalu jedl a v záklonu stál Věk kovu a ohně v nás se střetl Kdo v ryzosti našeho pána Se spletl chyboval Toho pán hnětl huntoval A jedl u koně Pán temný byl jak smrt a stín a chlad My s Ondrou máme rádi tahle slova o tom A budujeme z hudby hrad A jedno co zbude a co bude potom Nic černějšího nepamatuji Zuby jak černé uhlí ve sluji Jak noc byl černý jako holomráz Od hřívy černý byl až po ocas Toť téměř portrét páně Když nebožák drkotá zubany A na ledovce táhne saně Tak černý byl že byl i černější Než v černé noci svět náš vezdejší Tak černý jako mlha v roklině Tak černý jako uhlí v komíně My v onen večer pili u koně A oči rudé jak ohně a černé jak sluje Tam tekl lahodný mok páně A zaplavoval útrob naše zšedlé stráně… Tak mocný černý jako jeskyně A cesty ocelové pod povrch země do hlubin Z temnoty skřípání a árie Zvadlých duší které opustila vůle Čin tam my spatřili Černotu vší podstaty A vzlet i krach A slzy jako mlha nad blaty V nesnesitelné tíze v které sípají chudáci My byli jsme si blíže jak raci v čistém potůčku Krásně jsme všichni spolu dýchali Sytí přátelští vřelí A zažívali legraci A černý kůň našeho boha Vše pošlapal a pošpinil jak černá noha Náš pan žaludek má Jak koženou kabelku On v noci pije nebo kouká na telku A uvnitř hyne II. Osel Lidský rozměr se dá přečerpávat Chtěla by si po ulicích v noci stávat? Poslouchat sprostotu a krkání A tělem myslet na spaní A mít prázdnou peněženku A mít náběh na žloutenku Osudem rozsekaným sklem Být nočních ulic ježíškem Na oslátku se zpětným zrcátkem Co za zády ti ukazuje déšť Hlemýžděm vlhkých polních cest Duhou která vychází z močí A mezi výkalama končí Tancem opilých dělníků A tlustých prodavaček U mladých být svědkem i strůjcem V hlavě sraček A bořícím se komínem Na černém koni mezi komíny a ploty V inspiraci i smrti nesundávat boty A procházet špinavé bloky Plné rzi a potu a špíny Místo mozku který pomine Hroudu hlíny kterou hřbitov Přátelštěji k sobě přivine A myslet na černý kov III. Z(e)lo Umbrtka náš pán na koni černém u Křimic Na poli zelném Černota vesmír a jinak nic Osudem všichni na bodě stejném Na zelném poli u Křimic V dešti jdou zástupy co ctí na nebi hlínu Svítí si mobilem a v hlavě prázdno Chodí denně do morných míst A nikdy nepřijdou na dno Kkde konec je ryzí jak sníh a tak čist Jejich krunýřem je na duši mít špínu A salvu peněz hýřit po nebi V dešti jdou ti co mají mour a uhlí nad hlavou Mezi prsty a pod kabáty špínu špinavou A namísto bot hlínu Ukoptěné poklady těchto lidí Montérky a džínové bundy A jejich manželky a dívky A jejich zapáchající oděv Oproti nim my jsme jako zrnko rýže Či sražená srnka na silnici Řidič vozu co uklidní svůj hněv IV. Mrož Náš pán osiřelý Osamělý muž kuchyňská linka Pevný stůl noviny na něm A bokem puštěná televize Tu život tu rozklad a zmar Starý mládenec svou vodku pije Požehnaný dar A neutuchající nostalgie Buben osudu nad hlavou Nepatrně bije Jako hodinový stroj Byť jen portrétem či dcerou a synem Jeho život pokračoval Já vím že s bohem splynem I když kříž jsem zneuctíval Osud hejno much nad teplým lejnem Žijeme krátké životy Spočíváme na bodě stejném Kabáty a konstrukce ze lží a nevěry A majonézové saláty A dívky co věří na trubce Snaží se o pragmatické závěry Kdo otec je a bude a kdo mohl by být Kdo s kým bude jako humus A hniloba v hrobě hnít O porozumění pokus