Co se vmládí naučíš, je prej základ moudrosti Jenomže ve stáří najdeš jenom snůšku blbostí A jak dlouho trvalo ti nežli jsi to pochopil Že jde o to, zapomenout, co ses vmládí naučil Sotva jeden začne chodit, na vlastní se postaví Už ho nutěj nosit hadry zděděný po fotrovi A už mu lámou do palice všechnu moudrost života A už mu jeho radost krade zbytečnost a nicota Putuji sám A na cestu se ptám Bílých oblaků Ale všechny velký věci byly dávno řečený A všechny velký knihy už byly dávno napsaný A všichni velký lidi už hnijou dávno pod zemí Zbyli jsme tu sami, jsme vprdeli, jsme ztracený Putuji sám A na cestu se ptám Bílých oblaků Tak pořád jseš jak na trní a nevíš, co tě naplní Laciný štěstí? Instantní duchovno? Hledáš, co tě zachrání od trpkýho poznání Že co ses vmládí naučil, je ve stáří na hovno