Heja! Heja! Padla už noc! Volám Tě, milá, S prosbou o pomoc! Heja! Heja! Nebuď smutná, moje milá! Rozsek sem si lebku! Tu jedinou co mi zbyla! Heja! Heja! Nebuď smutná, moje milá! Vždyť se jenom rozpůlila! Od tý doby jsou dny bez Slunce Vidím jen šeď a k tomu dva Měsíce Když se rozeběhnu Půlky hlavy mi klepou o ramena A duše má Duše je ňáká zakalená Heja! Heja! Co to říkáš, moje milá? Že už nemůžeš? Že už si z toho unavená? Heja! Heja! Nebuď smutná, moje milá? Nebo že by hlava puklá Tvoje srdce rozpustila? Heja! Heja! Nebuď smutná, moje milá! Snad by zase srostla, Kdyby si mě políbila!