PAULIE: Yeah ah yeah Nevim jak shrnout mezi řádky vlastní život Od mala si prolétávám světem jako pilot A když se furt držim u země mám hlavu v oblacích Říká se kdo nevlastní sny tak se tu potácí Nakonec pak postrácí touhy hledat cíl Vím že když ho nenajdu tak aspoň sečtu počet mil A zvednu váhu kil co mi zbyly nic ale nemá takovou váhu jak to pro co jsme žili A je potřeba selit zážitky nezamykat do vily škudlit milióny Ze kterejch se časem stane pyrit Je to vidět na vočích těch co nesou puget kytek na hroby pro ty co nechali samotný v boji Jsme na bitevním poli každej sám A přesto ve skupinkách stavíme svůj vlastní chrám Kam nesem vize srdce kam ty můžeš vstoupit Je to interiér nás co podpíráme jak sloupy (Je to interiér nás co podpíráme jak sloupy) BOY WONDER: Ah Tento život som si nevybral, svet si vybral mňa Není čas vymýšlať, jak by mi bolo keby som bol synom ministra Mohol som sa narodziť v Afrike a mať prísny hlad Mám bystrý zrak, som v pohode jak Macko Pú Rozprávam ľuďom príbehy, oni počúvajú Chcú počuť vác, byť bližšie, vedzeť všetko Však keď mi nedajú nič nevidzím svetlo Jou tieklo, mi krvou čisté peklo je to všetko v hlave A nezamecem to metlou Mám dosť battlov, svet je naruby jak backroll Vidzím náckov se psom ukazovať "West Coast!" Bez slov som si ustlal v hlave na zajtrajšky Myšlenky mi z nej tahajú chemické nátačky Chcem ľudí milovat a žiť s nimi, no rád odolám V poslednej dobe žijem v interiéri a doslova... (Ouu shiiiit...) IDEA: Vyrůstal jsem jinde Než kde teď vyrůstá můj charakter Kde žije moje ego Co mě nabíjí jak adaptér 4 stěny mezi nima mozek, srdce, penis Hlasy občas mluví za tebe jak Lenin Tady jsem budoval i shazoval Dělal obsah i obal Vymyslel, zmačkal, vrátil zpět Pak se s tim vyrovnal Příprava je dlouhá jako rakovina, realita sirová Zavaž mi oči, trefim na všechny místa Ty tomu řikáš blázen, já tomu řikám výzva Opouštim byt abych naplnil ty čísla Co denně vidim do noci na monitoru pískat 1000 liků a žádná nová kapela 1000 niků na nohách, ale žádná cesta na pera 1000 miků na stagi a žádná ozvěna Ze stolu mířim do postele v mojim interiéru spát PAULIE: Rozsvícená lampa, noční byt jdu se vypsat I přestože dál ztrácim barvu jako fixa A sedim nad designem, videem a grafikou Pracovní deska je můj prostor, zavšivenej kout V galerii impresí visim do rámu na zdi Pak padam jako sníh na ohořelou kapli tvý mysli A chci se vypsat, všechno co v sobě mám Občas se ztrácim jako význam A kdo se v tom pak vyznat má když se nevyznám sám Oči dokořán a stejně po dně pátrám Po pravdách a lidech co ještě nezkameněli v citech A ve svejch světech maluju vize po zdech A proto hledám chvíle co mě zvednou o kus vejš Mezi hyenama, křivotou a hejnem Gejš Snažim se rozlišit, mít roj priorit žádná kamufláž život pod kůží jak linoryt život pod kůží jak linoryt