Nocí světélkuješ, vždy když bloudím A loudím ze tmy jas, Malířům slov do palet se vkrádáš a zas… Mezi rty mi změníš v jemné chvění Ten rým, co má Na váhách tíhu snění, a já… Pak z hlubin moří Ti vesmír stvořím, Z rytmů ticha hlas, co dýchá, A z vodní pěny tělo ženy... Nocí světélkuješ, vždy když s bděním Změním se v tón Všech harmonií, v symfoniích jak zvon Rozezníš mě a v roztříštěné světy, Co v nás tiše spí, Se rozložíš v dva leknínové květy...já vím… Z hlubin moří Ti vesmír stvořím, Z rytmů ticha hlas, co dýchá, A z vodní pěny duši ženy...