Nebylo dotyků, jen ústa, která křičí, lahvičku od injekce někdo odhodil, lehátko z plastiku a ocelových tyčí a vůně desinfekce - tak ses narodil, lehátko z plastiku a ocelových tyčí a vůně desinfekce - tak ses narodil. Toť tvoje scéna - páchne z koželužen tříslo a čpí tu jatky, voní benzin motorů, namísto jména dostals' na zápěstí číslo, namísto matky hudbu z reproduktorů namísto jména dostals' na zápěstí číslo, namísto matky hudbu z reproduktorů Toť domov tvůj, tvá vlast a tvoje štěstí, o čem jsi snil, už zítra nastane, ty hrdý buď, a číslo na zápěstí budiž tvůj znak a tvoje pýcha, občane! Na lůžku úrazovky vymění ti plínky za hřiště z roztřískaných karoserií, za štěstí z obrazovky televizní skříňky, za volnost oprýskaných periferií za štěstí z obrazovky televizní skříňky, za volnost oprýskaných periferií. Hle, vůně domova, šeď betonových bloků co láska narkotika manifestací, co hudba chrámová zní melodie doků, co štěstí (láska) panoptika manifestací co hudba chrámová zní melodie doků, co štěstí (láska) panoptika manifestací. Na nebi, v kalužích je olejová duha, koryta potoků, v nichž voda neteče, popílek na růžích je černý jako tuha a není proroků, můj malý člověče popílek na růžích je černý jako tuha a není proroků, můj malý člověče. Máš život v malíčku a nestaráš se o věk, máš úspěch za víru a neznáš dojetí, jen chvíli, človíčku, a bude z tebe člověk ušitý na míru pro toto století!