Pták Noh na sponě do vlasů rval poloshnilou slámu ze stohů, pár soch a střelky kompasů, jež ukazují k chrámu bez bohů, barevné uniformy mužů a na chodníku dav a stejné tváře stejných sériových hlav. Ten sen měl pachuť hororů a šíleného chóru zbabělých a den byl plný praporů a šedivého flóru zemřelých, tři stovky šupinatých schodů a nebe z provazů, setnuté hlavy v galerii obrazů. R: Namísto býčích zápasů jen zabíjení volů, sto pikadorů bez pasů a matadoři z dolů, když dáma růži odhodí, tak promění se v můru, je černé moře bez lodí a vlci vyjí vzhůru na čtyři měsíce. Pár hnízd pod sítí z pavučin a utopení ptáci na řece a hvizd, jenž zdusí v kovu čin, než lev se dopotácí do klece, sad keřů se zlatými pruty, hra rtuti v potocích, železné ryby s prašivinou na bocích. Pět bran ze slupek ořechů a pod branami kvádry ukryté, zvuk hran už vsákl do mechu a všude stopy sádry rozlité, krkavci nad věžemi hradů a šelmy v podhradí řvou "mene tekel" na krvavém pozadí. R: Ta země ve snu spatřená se podobala ghettu, to hrůza s Ďáblem sbratřená bubnuje na roletu v tom snu, v němž mlčky křičíme, že nula pojde z nuly, je nejhorší, že nevíme, je nejhorší, že nevíme, je nejhorší, že nevíme, že jsme již procitnuli ...