Země je rudá od krve a mlčí stromy v Nazaretu, Vždy naposled i poprvé - jak v neskutečném kabaretu, Jsme příliš slábi ve víře, byť třeba Krista na kříž vlekou, A zabijí-li pastýře, pak se i ovce rozutekou. Kříže se tyčí k měsíci a trny zdraví Mesiáše, V zahradě pějí slavíci, je noc, jež čeká na Jidáše, Měsíc se třpytí perletí, a třeba věrnost přísaháme, Teď podruhé i potřetí Krista i sebe zapíráme. Rec: Zapřeme poprvé - ruce se dosud chvějí, Zapřeme podruhé, chválíce beznaději, Potřetí zapíráme už jen tak, ze zvyku, A slzy polykáme, pláč místo výkřiku. Země je rudá od krve, kokrhá kohout v Galileji, Vždy znovu a vždy poprvé prosíme s Petrem o naději, Jsme příliš slábi ve víře a svatou pravdu na kříž vlekou, Neb zabijí-li pastýře, jsme ovce, jež se rozutekou ...