Po lávce tvého nártu Přejdu nejsnáz pláče pout Na stéble tvého zápěstí Mohu dál i v bouři plout Jen v hořkomléčné dráze Tvých vlasů chtěl bych spát A máš-li vést mě k zkáze Tak já ji příjmu rád A stokrát chválím čas Kdy vcházím do tvých řas Každý záhyb tvůj i vlas já znám A kdyby náhle blesk tu sjel Srdce spálil na uhel Tak byl bych šťasten že jsem lásku měl a mám Jak terče střelnic na poutích Jsou ta souhvězdí tvých pih A máš tak svůdná zákoutí Jež neznat byl by hřích V tvých nástrahách jak v Séně Se topím dál a dál A znám tě stále méně A já bych rád Tě znal A stokrát chválím čas Kdy vcházím do tvých řas Každý záhyb tvůj i vlas já znám A kdyby náhle blesk tu sjel Srdce spálil na uhel Tak byl bych šťasten že jsem lásku měl a mám Ač ráno sám jsem v dálce Ta hořkost má je táž Na mráčky píšu palcem Co dávno, dávno znáš Že stokrát chválím čas Kdy vcházím do tvých řas Každý záhyb tvůj i vlas já znám A kdyby náhle blesk tu sjel Srdce spálil na uhel Tak byl bych šťasten že jsem lásku měl a mám