Hubenej Clajm ,jak stoletej kůn', šílenej hrobník, sám sebe pohřbívá kamenej jíl,zrzavá tůn' žlutavej mech a zlata ani gram. A valounů pár,co na pánvi mám v salonu večer kořalkou zavoní třpytivý víle svůj život dám, než nugety o pánev zazvoní. z úhlu na mě každej štajgr vidí oslepil mě hlad a zlatej prach ze samoty blech a divnejch lidí, dostávám,čím dál tím větší strach. Zapomínám na mou starou zem ve vzpomínkách se kyju obrací dobrodruhům prodám svůj Clajm a blechy cestou domů postrácím z úhlu na mě každej štajgr vidí oslepil mě hlad a zlatej prach ze samoty blech a divnejch lidí dostávám,čím dál tím větší strach. Zapomínám na mou starou zem ve vzpomínkách se kyju obrací dobrodruhům prodám svůj Clajm a blechy cestou domů postrácím.