U tichého staveniště maringotka Rozbřesk mosty stínů Svařil plamenem Stín jeřábový K maringotce vede Stínem tím pán Umbrtkapán Nad ránem se šourá Přinapuchlou tváří, coby plnovouse Nese, podpírá roj včel Hrubou silou odchlipuje plát Zahnizďuje v maringotku včely V úl ji mění Včely pána Umbrtky jsou prejtonosné Sedají na prasata, co rozkvétají zjara Která bují Jejichž koryta hle! sen o perle vytěsňují Ten o perle hozené a skryté Prejtonosné včely na brav sedají A prasata opylována Masem jedno druhého Však zabřezly by bachyně i bez toho Tovížejo Vždyť je jich všude tolik Prasat u struků a koryt Která rozkvétají zjara Na ně prejtuvčely sedají A s nožičkama buclatýma Do úlu se vrací Z těžkých šedých pláství Stáčí Umbrtka pán prejt Když si na něm pochutnává Hladí ji po hlavohrudi Jednou rukou mlsá Druhou hladí včelí královnu Tak užírá pán Umbrtkapán prasata Tak, aniž by co o tom tato věděla V maringotce-úlu mezi plástvemi Uvězněny bulvy, kosti, modráky Pod živoucími půltunami křídel Vytřeštěné v bzučení a pohybu A vytřeštěné do pohybu zazděny Jako hračky nekřtěněte v předsálí Umbrtka tam navždy zaklel Zakul do slaného tlení Pod živými půltunami kusadel a křídel Dělníky, kteří si moc přispali