Umbrtka - Lebenkopf lyrics

Viděl jsem Jak si Slunce nárokuje kopce Vráží horké klíny do prázdných pevností Pyšně vstupuje do měst A razí v ulicích lesklé šachty Jeho andělé v podivných uniformách Se nesli na tichých nohách šelem Prostředky silnic a po dlažbách Pohledy upřené do oken Na náměstích stály zlaté tanky Z hlavní vyvěral hmyz Jedovatá zeleň Život Život pod Sluncem To slovo pálilo z rozhlasu, z plakátů Z pochodových rytmů Přísných paprsků Strachu bylo mezi lidmi tolik Že se dal koupit V malých místnostech Se stolní lampou Coby podobiznou toho jejich vůdce Říkal jsem si utéct Utéct Znám rokle a převisy Znám ty cesty Skryju se v mokrém listí Ale nebyl jsem sám Ještě té noci jsme se milovali Nazítří přišla celá bledá Vyprávěla strašné věci Zněly jako báseň Podél parkové zdi stálo Devět odsouzených Řad zářivých katů proti nim Vteřina před výstřely Vtom Nad nimi zastudila mračna Kati znejistěli, sklonili své zbraně Vytoužený déšť po víc jak roce Ona však šla dál a ani nevzhlédla Po levé ruce čím dál bližší déšť Po pravé ruce váhající soud A obě ruce svázané Šla po hranici, zastavenou chvílí A neudělala nic, nic nevykřikla Neuměla, nemohla Nesměla Byla si příliš jista, že Déšť poleví Chlapce popraví Ve schránce žhnuly dopisy Bylo to vidět z dálky Utéct a skrýt se Ale nebyl jsem sám Do kufru jsem si sbalil Hlavně knížky Potom už jsem ji neviděl A takových nás tam bylo mnoho Prý jsme chtěli žít moc málo A ani jinak neuměli Nemohli Nesměli Po příjezdu nám uřezali Víčka a stíny Ti sluneční je naházeli do jediné jámy Ještě se hýbaly Když na ně dopadalo vápno A brzy přestaly přicházet noci Jediná jáma, jediný den Horečka a její ostrý zápach O svém bohu jsem s ostatními Mluvil jen jednou Smáli se, několik naslouchalo Ale nestálo za to Zapamatovávat si tváře Někde daleko se prý bojovalo Těžké kapky srážely vazy zlatých měst Ale pro mne v tom nebyla naděje Cítil jsem chřtán Slunce Za dveřmi pecí Cítil jsem Že cítí mne Myslel jsem na noc, jíž teče voda Na omítku šedého domu Na ni Na mokré listí a cesty Po nichž jsem neutekl Myslel jsem na svého boha Netečného a vzdáleného Nemodlil jsem se Ani mu nespílal Snad jen trochu modlil A trochu spílal Když přišel čas mého poledne Byl jsem slabý a klidný Ivo Přichystej nové tělo Z betonu, železa, plechu a rtuti Projdu Sluncem a povstanu Po tvém boku a vývodu z něj Hořím Něco ze mne se vrací Do přítmí střepů a starých lednic Do míru tvého vláčného díla Do vlhké špíny Do skartu