Umbrtka - Elegie lyrics

Labyrint vlastního vědomí Kde brodím se smrdutou žlučí Ve stopách mi čvachtá prokletí Nahota hlouposti mysl sráží Nastoupil jsem na ten koráb A rozloučil se s pevnou zemí Však z přístavu nemožné je vyplutí Příboj bije a řetězy poutají Volám po kruté diktatuře rozumu Chci pošlapat ty svinské dithyramby Všechna ušlechtilost na podlaze chlévů Lůza svými hnáty elitu drtí K uším doléhá jen pískot krysí Bezedná nízkost těch podlých duší Tisíce lebek jen ke kálení patří Miseo-Anthropos, okovy vědomí Můj koráb nepružně na vlnách se chvěje Lanoví praská, opory hnijí Milosrdné opojení a chvilky nevědomí Iluzi pevné země evokují Cáry rozervané vůle pleskají Pleonasmus žvástů řádky teď špiní Parnasos v hustých oblacích mizí Jed kondenzuje na zrnech existence