Umbrtka - Balada Z Nemocnice lyrics

Dvacet lůžek stojí v síni Na nich dvacet nemocných Na tvářích horečné jíní A na rukou padlý sníh V koutě, jenž se věčně stmívá Od okna nejdál v jizbě té Leží, trpí, odpočívá Člověk, číslo třinácté Kdyby na hruď svítilo mi Jak jiným denně na pozdrav Zítra už bych lámal hromy A byl bych jako ryba zdráv Montér jsem a musím žíti Mám v hlavě velký vynález Aeroplán chci sestrojiti Jenž s celou zemí by se vznes A položil ji v kraje jiné V okruh laskavějších hvězd Kde chudák lehko nezahyne Nemluvím z cesty! Na mou čest! Proto tam, kde slunce svítí Dejte mě hned přeložit Mám-li stroj ten sestaviti Musím k tomu přece žít! Dvacet lůžek stojí v síni Na nich dvacet nemocných Jak dát vás tam, kde leží jiní Když slunce chce mít každý z nich Však počkejte, — u okna leží Fthisis gallopans, — číslo tři Ač slunce má, přec dýchá stěží A konec týdne nespatří Až umře, dám vás přeložiti Do jeho slunné poslete Teď musíte však léky píti Jste jako oheň po těle Ubíhá noc prvá, druhá Jitro mdlé se plíží z niv Chorý hlídá svého druha Ale ten je ještě živ V koutě zatím nemoc tuhá Tiskne víc, než tiskla dřív Chorý čeká na smrt druha Kdo ví, dočká-li se živ? Ubíhá noc šestá, sedmá V tmavém koutě zved se muž V očích oheň, v rukou led má Čekal strašně dlouho už Po síni jde tichým krokem Všechno spí a všechno spí Spí i ten, co je mu sokem Úbytě rychlé číslo tři Ruce na hrdlo mu klade Ruce stiská ze všech sil Chtěl jsem žíti, kamaráde Proto jsem tě uškrtil Ráno nesou v pytlovině Mrtvé tělo, číslo tři Soumrak do celé pad síně V oknech hvízdá povětří Chorý, který ležel v stínu Přenesen je k oknu blíž Bože, ty znáš jeho vinu Zda mu, bože odpustíš? První den bez slunce přešel Marně čekal chorý naň Druhý den bez slunce přešel Chorý smutně sklonil skráň Třetího dne slunce vstalo V okna střáslo zlatý pel Devatenáct loží hřálo Mrtvý je už neviděl