Včera za mnou přišel Θsud, mluvit se mnou prý si přál. Co byla má velká chyba pozval jsem ho k sobě dál. Poprosil o trochu vody, pak si sedl do křesla. Na náhody nehrajou si Ti od jeho řemesla. Začal na mě pěkně z ostra, ani se H2Θ nenapil. Vadilo mu skoro všechno čím jsem v životě byl. Rozsudek vyřknul záhy poté: "K meritu smrti půjdeš sám. A věř mi chlapče, tuhle řeč už dlouho připravenou mám. Svoje city neovládáš, pořád jenom něco chceš. Pereš se z životem, vyhrát nemůžeš." Než jsem stačil něco říci položil na stůl nabytou zbraň. Zářivý symbol mojí smrti byl nakreslen krví naň.. "Tímhle stylem dál to nejde, udělej s tím něco. Teď! Snaž se aspoň chvíli myslet, čekám na Tvou odpověď." ... ... ... Tam kde kdysi kvetly stromy je dneska už jenom poušť. Θsud řekl: "Skončeme to." Potom klidně zmáčknul spoušť.