Skrz plechovou korouhev s napojenou trubkou Proudà vzduch s náladou tichou i prudkou. Cestuje myÅ¡lénka, duÅ¡e prý jakbysmet Jako když verÅ¡otep prohodà slovosled. Takové bloudÄ›nà konce tak nebeÅ™e Ani když pacient podlehne tubeÅ™e. Å mejdivý vÃtr zná povÄ›stà bezpoÄet Jediné scházà nám - trochu mu rozumÄ›t: Ahháá! V aiolských harfách nÄ›co se chichotá: To klempÃÅ™i vÄ›tru ústa dali Aby nám zazpÃval: "já jsem nicota" Tak jako cynik pÅ™iožralý. PoselstvÃm komÃna Äerné jsou piliny DunÄ›nà hromu i zurÄenà bystÅ™iny. BouÅ™e když odeznÃ, chrliÄe vyzvracà Ze stÅ™echy hoÅ™ký déšť vÄerejÅ¡Ãch kremacÃ. KouÅ™ové ÄásteÄky do strun pak dujà Vibrace nemocné vyluzujÃ. Jedna chce zabruÄet, ta druhá skÅ™ehotat TÅ™età jen zakvÃlet nad tÃhou života: Ahháá! V aiolských harfách znà hlasy pÅ™edků V nadbožské výši pak chvÄ›je se tón Ke hrůze dÄ›tem a pro srandu dÄ›dkům Vyhrává zpuchÅ™elý aetherophon. Interpret, jenž nemá smyÄec ani ruku PÅ™ec mistrem je ÄarodÄ›jných zvuků. Bez libretta, partitury - o to vÃc Autorem je podmanivých komposic. Å ifrované lamento kdys vÄ›tru svěřené RozluÅ¡tit umÄ›jà jen bytosti zelené. Nasluchajà pobavenÄ› za nebeskou bánà Jejich mocným chapadlům se lidstvo neubránÃ. Ahháá! V aiolských harfách nÄ›co se chichotá To z brÄka co pavouk v úkrytu zamotá Stává se struna, co znovu vÅ¡e rozkmitá: Kolébky, urny i nozdry kojota.