Na obrazech Jaroslava PanuÅ¡ky Dekadence vystrkuje parůžky. Studio je svÄ›tem monster hladových S žabÃma oÄima, hnátů zkroucených. BludiÄky tu s vodnÃky zpÃvajà Pocity hrůzy rozechvÃvajÃ. ÄŒervený kohout sedà na klandru Pod nÃm kráÄà Prtioko na vandru. Jeden obraz vyboÄuje Fantasii vybiÄuje: Jak by vypadaly katolické hÅ™bitovy Kdyby ŘÃmané mÃsto kÅ™ižovánà věšeli? V mihotavém svÄ›tle svÃÄek Stojà řádky Å¡ibeniÄek A na každé z nich visà ten Jenž jest lidstvu zaslÃben. Za úplňku ze semene oběšence Vycházà takzvaná bioluminiscence. Na temeni Å¡ibeniÄnà hory Zářà záhon mandragory. Vytažené straÅ¡livÄ› pak kvÃlejà Na ruÅ¡itele hypnoticky civÄ›jÃ. PÅ™i pohledu na ta rozechvÄ›lá tÄ›la Nejedna koÅ™enářka zeÅ¡Ãlela: Z lesa utÃká do polà Pro sebe sama si drmolÃ: (ref.) Obzor se zabarvuje Å¡arlatem Tenké stopy ve snÄ›hu navátém. Dlouhými kroky stavenà "to" měřà Monstrum ovÅ¡em nevÅ¡Ãmá si dveÅ™Ã. V oknÄ› se zjevuje bezhlavý umrlec Jeho lebku na stole má umÄ›lec. Jaroslav tu podÅ™imuje nad obrazem ve svÄ›tnici Lebka k tÄ›lu zpÄ›t putuje, obdivuje komposici: VÅ¡ichni umrlci rázem ožijà SpatÅ™Ã-li tuto bravurnà studii: (ref.)