Vesnice hori, noci jdu sam, zkratim si cestu pres pole lan, obklopen dymem, na konci sil, ae smysl neznam, jasny mam cil, vidomi ztracim a prece bdim, vede mi Iabel, tam dolu - k svym. Snad jsem jij mrtev, pro tento svit, Satan vsak silu vraci mi zpit, koneeni vidim pekelny chrtan, do jhavych temnot vrele jsem zvan. S tilem jij nehmotnym prichazim blij, za mnou se zavira jelezna mrij. Jama pekel, stokrat prokleta, jama pekel, krvi zalita. Tei sloujim Iablu, smrti a zlem, roznasim zkazu, jsem demonem. V kajdem staveni eern oltar, na kajdem obraze je moje tvar. S hrozivym smichem vracim se sem, priznivci Iabla padaj na zem. Eerna je touha, bleda vsak krev, kdo neni vyholen, sklidi muj hniv. Marni se pachti, modli a sni, demonem stat se ne kajdy smi. Posedli vztekem vesnici bori, marni vse dilaji, marni stoh hori!