Mám moře skryté v hoře z tenkých stěn, Až naplní mě, odpustím ho ven A pak ve mně zhasne všechno to krásné, já zůstanu stát Na jednom z jeho břehů akorát... A roztříštím rým něhou bodláčí, Rezonancí v kruhy se stáčím Do prázdných rámů... Vodopádů stín květinám smáčí Listy do vín, v dužinách kráčím Porcelánům. Slzivou bouří zapírám výlety snů, Trombóny třpytu roztroubí je v hlas, Vyřčené potají, hned u rtů zatajím a skryju v list, Až v nebezpečném bezpečí svému moři začnu číst... Že roztříštím rým něhou bodláčí, Rezonancí v kruhy se stáčím Do prázdných rámů... Vodopádů stín květinám smáčí Listy do vín, v dužinách kráčím Porcelánům.