Znal jsem jednu vílu, která tančívala na louce U silnice, která vede z Brna do Olomouce, Zlehounka se dotýkala vousů strejdy ječmene, A já čekal, až jí hebké šaty sklouznou z ramene. Šaty sklouzly a já koukal, ležel v trávě, tajil dech, Milióny galaxií běhaly mi po zádech, Jelikož však měl jsem rýmu, kýchl jsem a stalo se, Že se lekla a skončila ten svůj tanec na nose. Přišla ke mně jen tak, nahá, a beze všech rozpaků Jemným hlasem zazvonila:"Co šmíruješ, prasáku," Vod tý doby moje duše ztvrdla jako z ocele, Netoulám se po loukách a radši koukám na tele-vizi.