Karel Kryl - Hlas lyrics

V měsíci září, kdy jablka zrají, kdy mantilu noci svit měsíce protkal, když dozněla hymna, již v půlnoci hrají, já poprvé tehdy jsem Satana potkal. Ten Satan měl líbeznou postavu panny a nepáchla síra, však voněly květy, a v úsměvu něha bez jediné hany, jen z úst jako hadi mu syčely věty: R: "Jen nech si svou duši, ta k ničemu není, vždyť mnozí i zdarma ji upsali čertu, však hlas - to je zboží, jež dneska se cení a dobře se platí - to beze všech žertů!" R: "Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil a stráž mi ho do klece vsadí, a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil, tvůj hlas tě zradí!" Dnes jako kníže si v paláci žiji, mám ve stájích koně a v zahradách pávy, jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji, jen rádio nemám a nesnáším zprávy. Neb kdykoli válkou se o lásce bájí, když slaví se vrazi a obchody s časem, když svatými slovy se bezpráví hájí, když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem. R: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci, mám z démantů bazén a ze zlata ryby, mám přebytek všeho, i pýchy, i moci, mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí! R: Dnes podruhé oko mé Satana spatří, je krásný, byť s úsměvem krysím, vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří, když na větvi visím ...