Do čtverce patia stín padá mezi slova, mlčíme ty i já, pak promluvíme znova, život je prožitý a v rohu mlčí běsi, mluvíme já i ty, a nerozumíme si. Zšeřelou krajinou jde žebrák žití mého, já myslím na jinou, ty myslíš na jiného, zraněný pária a pýcha baronesy, mluvíme ty i já, a nerozumíme si. R: Dva u jednoho stolu nad vázou s květinami, dvě písně, lhané v mollu - dvě lodi mezi krami, a slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu, tím více jsme tu sami, čím déle jsme tu spolu, ta da da ... Za řevem diskoték a světa,kde se vraždí, jsme blízko na dotek, a přece oba za zdí, myslíce na city, jež byly kdysi kdesi, mluvíme já i ty, a nerozumíme si. Za slovy slova jdou a nevydají větu, pod tlící hromadou nedarovaných květů, dekretů na byty a dýchaného smogu mlčíme já i ty v dvojitém monologu. R: Jen slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu, tak neskonale sami, tak nekonečně spolu, dva u jednoho stolu, dvě lodi mezi krami, je předaleko k molu a temno nad vodami, ta da da ...