Karel Kryl - Dachau blues lyrics

Když stíny k sobě v touze lnou, tma prohlásí se kouzelnou a někde znějí bicí, když měsíc tepe do mřížky dva Popelčiny oříšky s šedivou holubicí, když zvony půlnoc dozvoní a vratiče se rozvoní, zlý sen se vrací znovu, jsou dosud v oknech střepy skla a krev, jež znovu vytryskla, skapává do proslovů. jsou dosud v oknech střepy skla a krev, jež znovu vytryskla, skapává do proslovů. Když úzkost chodí po špičkách jak dívka v modrých lodičkách a v bílé rozhalence, když promarněno vzkříšení, když most má pouta lešení, jež křičí na milence, když zlato pláče mosazí, když vzduch se oděl do sazí a prázdnem škváry zeje zas strach má ze lži mozaiku a za svěrací kazajku už našel farizeje. zas strach má ze lži mozaiku a za svěrací kazajku už našel farizeje. Zvracíme přecpaní a měsíce se počínají pátkem, křičíme ze spaní, zas děsíce se podepsaným řádkem, pod hranou odvahou tkví pobledlost, jak Pilát ruce myjem, když s chladnou rozvahou jde posedlost, pak zítřka nedožijem. Když lež je pravdy zárukou, jde volnost s pouty na rukou a vůkol kvetou hroby, když z lásky stal se mouřenín, pak děvce podá růženín a zbude bez ozdoby, když zloba zbývá bez lásky, pak Židům krade oblázky a hlásá toleranci, a intelekt když bez duše, pak podoben je ropuše či slepci s mečem v tanci. a intelekt když bez duše, pak podoben je ropuše či slepci s mečem v tanci.