Pod branou vítězů, co nikdy nevyhráli, bez zlatých řetězů a zvonů z katedrály, zelení molodci z romance iluzorní, po matce sirotci, po otci bezprizorní hrajeme v karty. Růžový kavalír uprostřed paviánů zahodil bandalír i šavli z porcelánu, svět civí na zátku, zatímco setmělo se, pasy jsou v pořádku a whisky na podnose s tyčinkou na rty. Hrajeme hbitě o trojité es: tvar hadího hřbetu či gotických sošek, flinty jsou v žitě a na hlavních rez, a svoboda je tu, vždyť bijem se o šek - toť zvyk! Dva centy životů a slunce sbohem dává, hledáme jistotu, které se nedostává, na hrdle znamení obojku otrokova, lezeme shrbení, zaliti do olova jakési víry. Paměť je v bankrotu a z domu nevychází, čest stojí u plotu a kamením se hází, cit s hlavou hovězí vybírá popelnice, a pravda? Vítězí - slepá jak řeholnice, oděna v díry. Rezavé ráno a mlha jak med, tak podivně sladko jak z chrlení krve, čteš, co je psáno, až k písmenu "zet", už nekřičíš "matko!", je ticho jak prve, jen vzlyk!