Karel Kryl - Důchodce lyrics

Kalhoty roztřepené na vnitřní straně, zápěstí roztřesené a seschlé dlaně, kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce, tak tedy říkejme mu třeba důchodce. Rukávy u zimníku odřením lesklé, čekává u rychlíků na zbytky ve skle, stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce a pak je střádá do obálky, důchodce. Ref: V neděli vysedává na lavičce v sadech a starou špacírkou si podepírá ustaranou hlavu, sluníčko vyhledává, naříká si na dech a vůbec nikdo už mu neupírá právo na únavu. Na krku staré káro a úzkost v hlase, když žebrá o cigáro, zlomí se v pase, namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce, když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky, že jednou ze mne bude taky důchodce ...