Vesnice hori, noci jdu sam, Zkratim si cestu pres pole lan, Obklopen dymem, na konci sil, Ae smysl neznam, jasny mam cil, Vidomi ztracim a prece bdim, Vede mi Iabel, tam dolu - k svym. Snad jsem jij mrtev, pro tento svit, Satan vsak silu vraci mi zpit, Koneeni vidim pekelny chrtan, Do jhavych temnot vrele jsem zvan. S tilem jij nehmotnym prichazim blij, Za mnou se zavira jelezna mrij. Jama pekel, stokrat prokleta, Jama pekel, krvi zalita. Tei sloujim Iablu, smrti a zlem, Roznasim zkazu, jsem demonem. V kajdem staveni eern¤ oltar, na kajdem obraze je moje tvar. S hrozivym smichem vracim se sem, Priznivci Iabla padaj na zem. Eerna je touha, bleda vsak krev, Kdo neni vyholen, sklidi muj hniv. Marni se pachti, modli a sni, Demonem stat se ne kajdy smi. Posedli vztekem vesnici bori, Marni vse dilaji, marni stoh hori!