Vplouvá s kormidlem cÃnovým koráb bez plachet, co za nocà hvÄ›zdám půjÄuje svou zář. Bloumá v Å™etÄ›zech stÅ™Ãbrných tulák vesmÃrem, co nemá cÃl, v krajkách mÄ›sÃců má stráž. Skrývá spojenà v BlÞencÃch, svÄ›tlem vybledlým pak zrcadlà v cestách vzdálených svou tvář. Nebýt osudem svázaný, tichým obzorem trochu se vznýst, k branám úplňků jÃt snáz. Na sÃle záležÃ, prolomit hráz, pozemských zátěžà mám se vzdát. Na sÃle záležÃ, prolomit hráz, pozemských zátěžà mám se vzdát. [Solo] Sám se ztrácà než se objevà jednosmÄ›rných cest souznÄ›nÃ, o lepÅ¡Ãm zÃtÅ™ku dál snÃ. Bloudà dálkou, nepolevÃ, ve svých útrobách s nadÄ›jà toužà najÃt úsvit nových dnÃ. Na sÃle záležÃ, prolomit hráz, pozemských zátěžà mám se vzdát. Na sÃle záležÃ, prolomit hráz, pozemských zátěžà mám se vzdát. Na sÃle záležÃ, prolomit hráz, pozemských zátěžà mám se vzdát. Na sÃle záležÃ, prolomit hráz, pozemských zátěžà mám se vzdát.