Bloumám parkem nebo nábřežím,
nemám co dělat, v kině film dávno běží.
Ty ještě možná stojíš před kinem, dva lístky v rukou máš,
na hodinky koukáš, proč jsem nepřišel marně přemítáš.
Ref.
Mám tě dost, odcházím, beru si dlouhou dovolenou,
mám tě dost, nečekej, že zase přijdu po kolenou.
Mám tě dost, zůstal hluchej telefon,
mám tě dost, nech si svůj nadřazenej tón.
Nemám už zájem věčně chodit v bačkorách,
ani o tvůj den, co má pořád stejnej řád.
Pojď aspoň jednou křídla roztáhnout a letět oblohou
mě už děsně dávno strašně nebaví stát věčně na nohou.
Ref.
Můžeš teď koukat sama doma do čtyř zdí,
nemám chuť poslouchat tvý řeči zlý.
Třeba jednou poznáš práva svá, já svý,
potom možná pochopíš, proč teď odcházím.
Ref.