"Takovej život žít nechci,"
Řekla a Slunce se usmálo v její krajině.
Pohladil jsem jí stehno
V tý záři
A trochu zavyl.
Pití na stolku se zhouplo
Skoro jako moje srdce.
Pak jsem chvíli čučel.
Ona se dívala
Většinou ne na mě.
"Budu tě milovat celej život."
Kovadlina v zátylku.
"Anebo se na to vykašlem,
Necháme to plynout,
Nic nebudeme dělat,
Budeme na sebe zírat,
Hlavně nezačni
S těma svejma dlouhejma větama…"
"Máš pěknej rukopis,"
Vzdychla
A cukla jí tvář.
Jestli v úsměvu,
To nevěděl ani brouk, ani čmelák,
Ani vítr v trávě.
"Dneska je světový masíčko,"
Řekl číšník,
Zvedla se zástěra ve větru
A zavoněla řeka.
"To sou kydy!"
Ozvalo se od vedlejšího stolku
A vzduch se rozpadal na malý mušky.
"Budu tě milovat celej život."
"Ach," řekla,
V očích slzy
A třináctou cigaretu.
Nebo čtrnáctou?
Těžko říct.
Těžko říct.
Těžko říct.