Kdo zpupně natáhl chrchel výhružný Bratrovražednou výheň kerosenem dmul Pak plivnul do studny a namísto almužny Chudákům lál a sprostě klnul? Hřivnou když vyhnali ze dveří Bídu Na schodech lebka jí plesnivá křupla. Na piedestal estetiku lidu! Tak ničemná socka si dupla. Utíkám v botách olověných Před troglodytskými běsy Před stády hřbetů otlučených: Bejkovče starý, kde jsi? Teď střecha plochá mu nevoní právě A okno z hliníku proč se mu hnusí? Za vzor dnes středověk nemožno stavět V černé přec kuchyni stará se dusí. Betonem sejmuli vesničku hliněnou V stavebním ruchu i dělníků pár
V sutinách bytovky s fasádou červenou Tragické kletby klokotá žár: Zkáza nepřijde shůry Ni v dešti strašlivých neutronů. Úpadek architektury Toť první vlaštovka Armageddonu. Ohnivý vousáč pak chrchel plasmatu Vyslal obloukem protuberance S přesností gekona, rychlostí záchvatu Usmažil všechny samozvance. Kosmický políček globusu svědčí: Zem rotaci opačnou bere Dobytek najednou pozpátku bečí A rak si to kupředu sere. Zkáza nepřijde shůry Ni v dešti strašlivých neutronů. Úpadek architektury Toť první vlaštovka Armageddonu.