Ty spatřils hořící černou svatozář,
Toho, jež káže nám, že život je přeludem
Kynul Ti - za mnou pojď - ty skryl jsi svoji tvář,
Marně jsi vážil pout za jeho pohledem.
Až brány sedmi pekel budou dokořán,
Pozdě je přemýšlet, co měl jsi dělat dřív,
Varuj se úmyslu vstoupit nepozván,
Tvou duši pohltí jen ledový masív.
Úlomky těžkých kovů se řítí temnotou,
Dvě oči září v dáli s klidem lhostejným,
Žádný tvor nepronikne jeho samotu,
Není-li Zlo živlem převládajícím.
Bolesti existence rázem pochopíš,
Bez formy Zlo, čisté v každém z nás,
V tu chvíli ucítíš dech ďábla mnohem blíž
A žádné otázky už nebudeš si klást.